Příběh obří české vlajky by se Havlovi líbil, říká její autor Martin Palán

19. 12. 2011 Autor: Rubrika: Rozhovor 1 komentář

Dvacetimetrová vlajka, pod kterou šel včera pietní průvod na Hrad, měla původně sloužit k tomu, aby naštvala Václava Klause. Recesi však pokazil nepozorný prodejce, když místo vlajky EU zaslal vlajku českou. „Václavu Havlovi by se tento příběh líbil,“ myslí si absolvent FSV a jeden z pořadatelů včerejší pietní akce Martin Palán.

Jak se vám podařilo v tak krátké chvíli uspořádat pietní akci k uctění památky Václava Havla?

O smrti pana prezidenta mě informoval můj kamarád z IMS FSV UK, Tomáš Nigrin. Když jsem se trochu vzpamatoval, tak mi připadalo přirozené vyrazit na Václavské náměstí. Přišlo mi to jako nejpřirozenější místo, kam jít uctít památku Václava Havla.

Začal jsem obvolávat kamarády a Martin Benda umístil odkaz na Facebook. Okamžitě se začaly přidávat desítky lidí, kteří situaci vnímali totožně, a jsem přesvědčen, že i bez Facebooku bychom se tam sešli ve stejném počtu.

Nebyl to můj nápad, byla to přirozená česká reakce. Z komunikace vyplynulo, že Tomáš Sedláček začal svolávat lidi k soše svatého Václava na sedmou hodinu a navrhoval zahrát Modlitbu pro Martu. Domluvili jsme se spolu, že obě iniciativy sjednotíme na šestou hodinu večerní. No a pak následovalo několik desítek telefonátů zvukařům, technikům a produkčním.

Asi za hodinu se nám podařilo zajistit generátor, ozvučení a vlajku, a tak jsem vyrazil do města. U Václava již probíhalo čtení textů pana prezidenta. Obě akce tak na sebe hezky navazovaly.

Václavu Havlovi by se tento příběh líbil, myslí si Martin Palán

Foto: Petra Andrlíková (UK media)

Jak probíhala spolupráce s městskou částí, policií a dalšími?

Každý dělal, co mohl. Všichni si uvědomovali mimořádnou vážnost okamžiku a pietnost celé události. Policii i městské části patří velký dík nás všech, protože právě oni hlídali dopravu, byli velice milí a po skončení průvodu na Hradčanském náměstí odvezli statní vlajku na služebnu do Opletalovy ulice.

Jak jste přišel k té obrovské české vlajce?

To je takový legrační a myslím ve své podstatě velmi český příběh. Před začátkem předsednictví ČR v EU jsme s kamarády v hospodě vymysleli, že koupíme velkou vlajku EU, zabarikádujeme se na věži katedrály svatého Víta a vyvěsíme ji nad Prahou, abychom trochu poškádlili Václava Klause.

Nápad byl jistě poplatný místu jeho zrodu. Nicméně jsem skutečně objednal vlajku EU o velikosti 20 × 10 metrů. Blížil se konec roku, všichni toho mají vždycky dost, tak někde na cestě došlo k chybě a mně přišla pár dnů před koncem roku vlajka česká. Zuřil jsem, k nápravě nebyl čas, a tak mi nakonec zůstala doma. Říkal jsem si, že se třeba bude někdy hodit.

Poprvé jsme ji nesli v průvodu při dvacátém výročí sametové revoluce z Albertova na Národní třídu a včera mi kamarádka Iva Ulmannová poradila, abych ji vzal s sebou na Václavské náměstí. Dobrá rada. A tak se z vlajky na podporu EU stal pietní artefakt k uctění Václava Havla. Myslím, že by se mu tento příběh líbil.

Co jste chtěl celou akcí vyjádřit a co pro vás znamenal Václav Havel?

Vše bylo velmi autentické a spontánní. Všichni jsme asi nejvíce chtěli vyjádřit poděkování Václavu Havlovi za to, jaký to byl člověk a co vše pro tuto zemi i svět vykonal.

Žádný politický příběh není nikdy černobílý, ale domnívám se, že nejdůležitější jsou principy, na jejichž základě každý člověk svá rozhodnutí činní a v tom je pro nás Václav Havel, myslím, těžko dosažitelným vzorem.

Za to, jaký to byl člověk, s jakou vervou bojoval za pravdu – a to nikoli tu svou, ale za pravdu vyšších principů – si zaslouží naše poděkování. A řekl bych, že tento pocit prostupoval včera odpoledne celou Českou republiku a okem médií i celý svět.



Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.