Na Právnické fakultě už přednášelo hodně významných osobností, ale můžeme směle říct, že tenhle patří k nejvýjimečnějším. Lord Nicholas Phillips of Worth Matravers patří k největším právníkům Velké Británie. Do Prahy přijel na pozvání studentského spolku Common Law Society.

Přitom k soudcovské profesi se dostal celkem náhodou – zamlada sloužil u námořnictva, což mu otevřelo dveře, když admiralita hledala právníka, který rozumí nejen námořnímu právu, ale i praktické stránce věci. „Radar byl tehdy novinka, takže lodě do sebe pořád narážely a my tak měli pořád co dělat.“

Následovala práce prestižní advokátní kanceláří, kde se stal jedním z nejrespektovanějších právníků, takže když přišla nabídka stát se soudcem, původně ji chtěl odmítnout. Jenže taková nabídka se neodmítá (většinou proto, že podruhé už obvykle nepřijde). Tehdy upoutal pozornost úspěšným vyřešením několika složitých kauz (velké podvody nebo odpovědnost vlády za následky nemoci šílených krav) a díky tomu dosáhl i na metu nejvyšší: stal se soudcem Sněmovny lordů, která tehdy plnila funkci nejvyššího soudu Británie.

Británie nemá psanou ústavu a vztahy mezi ústavními orgány stojí čistě na politické kultuře a staletých tradicích. Jednou z nich je Sněmovna lordů: Horní sněmovna britského parlamentu po staletí působila jako nejvyšší soud v zemi – tuto funkci nevykonávali všichni její členové, ale 12 „lordů soudců“. I tak bylo ale takové uspořádání kritizováno jako nepřípustné smísení moci zákonodárné a soudní.

Proto v roce 2009 vznikl nový Nejvyšší soud Velké Británie, který slouží jako nejvyšší instance pro celé Spojené království (mimo trestních věcí ve Skotsku – opět tradice, které se Skotové nechtějí vzdát). Byť změna to nebyla snadná a podle lorda Phillipse polovina soudců změnu podporovala, zatímco druhá polovina ji odmítala (někteří, pravda, odmítali obecně jakoukoliv změnu). A byl to právě lord Phillips, který se stal historicky prvním předsedou tohoto soudu.

S nadsázkou se dá říct, že lord Phillips je obrazem stereotypního Angličana. Absolvent univerzity v Cambridge, gentleman, který svou řeč občas proloží suchým anglickým humorem, navíc lord (byť pravda, ne dědičný) a člen Podvazkového řádu, který o víkendu chodí do tradičních „klubů,“ kde se setkávají londýnští gentlemani už od 19. století.

Konzervativní zevnějšek ale může zmást. Lord Phillips patří k reformním právníkům, byl jedním z nejhlasitějších zastánců oddělení Nejvyššího soudu od Sněmovny lordů, prosadil nový moderní střih talárů a po třech staletích zrušil slavné soudcovské paruky (byť ne u všech soudů – u trestních věcí zůstaly, protože umožňují soudcům zachovat si jistý odstup).

Život lorda Phillipse je svým způsobem odrazem vývoje britského práva, které za posledních 50 let opustilo mnohé „nedotknutelné“ tradice (ale to nejlepší si nechalo) a začlenilo se ke standardním evropským právním systémům. Byl svědkem a účastníkem nejen založení nového Nejvyššího soudu, ale i reformy úřadu Lorda kancléře, tisícileté instituce, která je ale v moderní demokracii je nepřijatelná, jelikož spojuje funkci ve vládě, v soudnictví i v Parlamentu.

Kromě moderních dějin britské justice ale došla řeč i na aktuální problémy. Byť tady došlo trochu k problémům v komunikaci – lord Phillips ne úplně chápal otázky na zkorumpované soudce. „To je u nás nemyslitelné. Nepředstavitelné,“ řekl. Podle jeho slov zřejmě existuje několik soudců, kteří by se třeba dali uplatit dostatečně vysokou sumou, ale nikdo to nezkusí – pokud by totiž narazil na soudce neúplatného (a to je pravděpodobnější), okamžitě by šel do vězení.

Velká část diskuze byla věnována srovnání pozice soudce na kontinentě a v Británii. Britský právní systém je totiž jiný než náš. Zatímco u nás soudci právo pouze nalézají, britský soudce ho dotváří – soudní rozsudky vyšších soudů mají podobné postavení jako zákony (což klade mnohem vyšší nároky na právníky). Ale odlišnosti jsou i jinde. Zatímco u nás odvolací soudy vycházejí z toho, že vše podstatné už bylo řečeno na prvním stupni a rozhodují většinou „od stolu,“ v Anglii trvají vystoupení všech stran před Nejvyšším soudem třeba i týden (proto mimochodem musí být angloamerický právník mnohem lepší řečník).

A konečně, studenty zajímala i neexistence ústavního soudu. Když u nás parlament přijme protiústavní zákon, může ho soud zrušit. A v Británii? „Parlament je suverén,“ zdůrazňuje lord Phillips. Znamená to tedy, že Parlament může přijmout jakýkoliv zákon, i kdyby třeba zasahoval do lidských práv a svobod. Británie nemá ústavu, nemá Listinu základních práv a svobod. Anebo ne? Sám Phillips připouští, že neomezená suverenita zákonodárce může být zcela výjimečně prolomena, hlavně v souvislosti s evropským právem. Ale to jsou jen akademické debaty. Britský parlament zkrátka nemá ve zvyku porušovat lidská práva.

I po skončení své justiční kariéry je lord Phillips dále veřejně činný. Nejen jako právník a rozhodce, ale i jako politik. Znovu usedl na své místo v horní sněmovně a je členem komise, která má připravit reformu dohledu nad tiskem po skandálu kolem Ruperta Murdocha a odposlechů politiků bulvárními novináři.

Lord Phillips navštívil Prahu i se svou rodinou. Není zdaleka posledním významným soudcem, který Prahu navštíví. Na tradiční letní školu přijede letos přednášet soudce Roberts, předseda Nejvyššího soudu USA.