Kryštof Kozák z katedry amerických studií Fakulty sociálních věd se stal v posledních dnech známým i mimo univerzitu. I když trochu proti své vůli. Pro studenty už není jen sympatickým mladým učitelem, ale i tím, na jehož semináři měl vystoupit bývalý šéf Ku Klux Klanu David Duke.

Souhlasíte s tím, že univerzita zakázala pořádání semináře, na němž měl vystoupit David Duke?
S tím rozhodnutím nesouhlasím. Z hlediska amerických studií je David Duke legitimním objektem zkoumání – málem se stal guvernérem Louisiany, byl na obálce časopisu Time…

Pokud porušil zákony České republiky, je to záležitost Policie ČR a ne univerzity. Je nešťastné, pokud média automaticky ztotožňují jakékoliv vystoupení na půdě univerzity s podporou takového názoru.

Je přiměřenou reakcí, že děkan FSV „nedoporučil pořádat“ další přednášky hostů?
Nejsem si vědom, že by děkan zakázal další externí hosty, ale univerzita by se možná měla méně bát tlaku médií a hájit svoji akademickou svobodu bádání. I když to někdy vyžaduje kontakt s lidmi, se kterými hluboce nesouhlasíme. Kdyby přijel třeba Hugo Chávez, také bychom mu zakázali diskutovat se studenty?

Objevil se názor, jestli lidé jako Filip Vávra (jeden z organizátorů návštěvy Davida Dukea v Česku, člen neonacistické hnutí a student FSV) neporušují akademický slib tím, jakým způsobem „reprezentují“ univerzitu.
Jsem zastáncem amerického pohledu na tyto záležitosti, svoboda projevu tam je chráněna mnohem důkladněji. Byl bych proto velmi opatrný, než bych začal nějaké „hony na čarodějnice“. To by se pak mohli vyloučit i všichni anarchisté, pak všichni komunisté, pak ti, co propagují legalizaci lehkých drog atd. Svou pověst by si univerzita měla snažit vydobýt a chránit primárně na jiných frontách.

Kde je dnes hranice svobodného vyjadřování názorů na akademické půdě? V minulosti na vaší fakultě vystoupil předseda KSČM Vojtěch Filip, íránský chargé d’affaires Madžíd Nílí nebo čínská velvyslankyně Huo Yuzhen. Nikdy to ale nevzbudilo takový rozruch, proč je tomu teď jinak?
Je to podle mě způsobeno tím, že společnost má z nárůstu pravicového extremismu možná oprávněný strach, takže se vůči němu snaží bránit i za cenu určitého omezení svobody projevu.

Přijde mi však, že zejména na akademické půdě je lepší odkrýt základy nebezpečných myšlenek. Ukázat, v čem jsou zásadním způsobem nekoherentní, k čemu ve svých důsledcích vedou a proč je tedy jasně odmítáme. Podobně jako to učinili američtí voliči, když nakonec odmítli Davida Dukea.