Minulý pátek schválil Akademický senát Univerzity Karlovy usnesení, ve kterém varuje, že pokud bude Zákon o univerzitních nemocnicích přijat v podobě navrhované ministrem Julínkem, může dojít k zániku výuky na lékařských fakultách v ČR. Zdaleka se nejedná o první usnesení, které AS UK k tomuto tématu vydal, avšak teprve až toto kategorické stanovisko se setkalo s velkým zájmem médií a až hysterickou a obviňující reakcí ministerstva zdravotnictví.

Shodneme se: systém je třeba změnit

Dlouhotrvající „dvojkolejnost“ fakultních nemocnic není ideální. Spadáme jak pod rezort zdravotnictví, tak i školství. Nadřízeným všech lékařů na klinice je přednosta, tedy osoba jmenovaná děkanem fakulty. Platy části lékařů (docenti, profesoři) jsou hrazeny univerzitou, ač dotyčný obvykle tráví většinu dne léčebně-preventivní péči. Naopak medik užívá spotřební materiál, který jde zcela ze zdravotnických fondů. Systém je nutné změnit, v tom panuje shoda.

S plánovanou přeměnou fakultních nemocnic jsme se měli poprvé možnost seznámit na semináři o věcném záměru Zákona o univerzitních nemocnicích. Již tehdy se ukázala úpornost předkladatele, aby budoucí univerzitní nemocnice byly akciovými společnostmi a aby univerzita vlastnila pouze menšinový podíl. V návrhu byla i celá řada jiných nehoráznosti, nicméně ty se v průběhu dalších měsíců podařilo alespoň částečně předkladateli vymluvit.

V následujících měsích vznikla celá řada nesouhlasných stanovisek jak akademických senátů, tak i rektorů. Dokonce univerzity společně sepsaly vlastní ideový záměr možné přeměny fakultních nemocnic. Proběhla celá řada jednání s ministerstvem, avšak názor ministra zůstal nezměněn. Platí staré známé heslo, že „na dialog musí být dva.“ Deklarovaná ochota k jednání se tak stala spíše kouřovou clonou, za kterou ministerstvo nerušeně pokračovalo v přípravě svých vizí a záměrů. A ve stejných kolejích pokračuje i samotný ministr i nadále. Stále vyzývá k jednání, uklidňuje, že „nic není zatím definitivní“ a že „o všem se dá jednat.“

Akciovky jinde nejsou

Hlavním problémem předkládaného zákona tedy zůstává plánovaná forma nemocnic. Akciová společnost je sice dobře fungující model v případě obchodní společnosti, ale v případě velké výukové nemocnice je o model nepoužívaný nikde na světě. Vždy se dává přednost různým veřejnoprávním či neziskovým formám, neboť hlavním posláním těchto institucí je přinášet zisk v podobě zdraví pacientů a vzdělání studentů, nikoliv v podobě získů majiteli akciové společnosti. S tím souvisí i neochvějnost, s jakou ministr trvá na menšinovém podílu univerzit na těchto společnostech, a to i za situace, že by univerzity do nich vložily své majetky.

Univerzity požadují přeměnu nemocnic ve veřejnoprávní instituce a rovněž získání větší kontroly. Ministr však veškeré zásadní připomínky odmítá a trvá si na svém, není ani ochoten zvýšit podíl univerzit v plánované akciové společnosti. Takovýto postoj nás vede k oprávněné obavě, že se univerzitní nemocnice zcela vymknou kontrole univerzit, časem může dojít k jejich rozprodeji a výraznému zhoršení kvality péče o pacienta.

Co když se nedobereme smlouvy?

Poslední z řady kontroverzních myšlenek ministra je návrh ustanovení, které by dalo univerzitám devadesát dnů na sjednání smlouvy s univerzitní nemocnicí o výuce. Pokud by do této doby nebylo dosaženo dohody (například by požadavky na finanční úhradu výuky byly příliš vysoké), ztrácí univerzita možnost výuky na tomto pracovišti. V ČR pak pochopitelně není jiné souměřitelné zařízení, kde by se dal výpadek výuky nahradit. Není teda třeba šířeji rozepisovat, jak je možné vykonávat výuku bez nemocničního zázemí. Jednoduše – nijak. V takovém případě by došlo k zániku výuky na lékařských fakultách v ČR.

Když AS UK přijímal své usnesení, bylo nám jasné, že se stane cílem dezinterpretací a bagatelizací. Takže pro vysvětlení: AS UK nechce demonstrativně přerušovat výuku. AS UK se obává, že kroky ministra Julínka mohou hrubým a nenapravitelným způsobem poškodit výuku zdravotnických oborů v ČR a tak zásadním způsobem zhoršit zdravotní stav všech občanů našeho státu.

Jan Bruthans
Autor je členem univerzitního senátu a senátu 1. LF UK, pedagogem a postgraduálním studentem