Jako rodinné stříbro označuje rektor Václav Hampl Univerzitu Karlovu. Jejímu vzestupu chce mimo jiné pomoci lepším marketingem a vytvořením systému společného financování velkých investic. Naplnění těchto cílů však podle Hampla závisí na jednom společném faktoru – penězích. „Razantnější posun dopředu bez výrazně lepšího financování bude těžký,“ říká rektor v rozhovoru pro UKáčko.cz.

Koncem listopadu univerzita představila vlastní návrh, jak transformovat dnešní fakultní nemocnice. Proč jste s ním přišli?

Když pan ministr Julínek řekl, že by chtěl reformovat nemocnice, byli jsme velmi rádi. Když se ale pak ukázalo, co má vlastně na mysli, naše nadšení opadlo. Máme zásadní výhrady k jeho koncepci akciových společností.

Pak jsme se rok snažili s ministerstvem vést dialog. Univerzitní nemocnice musí fungovat jako partnerství mezi univerzitou, nemocnicí a někým dalším, například státem. Jenže partneři se musejí vždy dohodnout. A to se nám v několika zásadních bodech nepodařilo.

V červnu se premiér Topolánek v parlamentu zavázal, že vláda neuskuteční exekutivní převod nemocnic na akciové společnosti. Důkladně jsme zvažovali všechny možnosti a nakonec jsme dospěli k závěru, že nejrozumnější bude přijít s vlastním návrhem.

Na podzim Tomáš Julínek řekl, že vlastní iniciativu UK vítá. Myslíte si, že ten návrh UK vláda přijme? Nebo jde jen o vyjednávací pozici?

My jsme si samozřejmě dali záležet, abychom ten zákon představili ve funkční podobě. Na druhou stranu ale víme, že v politice jde o kompromisy. Docela věřím, že by vláda mohla tento návrh vzít velmi vážně a přijmout ho – s jistými modifikacemi – za svůj.

Loni na jaře akademický senát řekl, že lékařské fakulty mohou zastavit výuku pokud se vláda bude snažit protlačit své představy o univerzitních nemocnicích. To mělo poměrně výrazný dopad na veřejné mínění a vláda nakonec od svého záměru couvla. Dá se tedy říct, že bez podpory UK se žádná reforma vysokého školství nemůže uskutečnit?

Ve věcech, které se univerzity zásadně týkají, by bylo od vlády rozumné, aby se pokusila s UK domluvit. I když to teď možná bude znít trochu nafoukaně, myslím si, že český národ má svou univerzitu docela rád, že si jí váží. Troufám si říct, že když dojde ke konfliktu, jako například v souvislosti s přeměnou nemocnic, tak lidé spíše důvěřují univerzitě než vládě.

Když už jsme u těch reforem – opakovaně jste kritizoval Bílou knihu terciárního vzdělávání. Jejím tvůrcům jste mimo jiné vytkl, že přípravy dokumentu nekonzultovali s UK…

Rozhodně nejsme uražení, že nás nepřizvali k vzniku textu. Naopak – musím říct, že Bílákniha je výjimečná tím, kolik bylo času na její pročtení a přípravu reakce. Díky tomu je i naše stanovisko postaveno velmi solidně – předcházela mu důkladná diskuze s děkany i s fakultními senáty a samozřejmě i se senátem univerzity. Naše připomínky jsou podložené velkým množstvím práce. Text Bílé knihy jsme rozebrali opravdu větu po větě a zformulovali jsme k němu celou řadu faktických výhrad.

Odbor pro vnější vztahy dvojnásobně posílím

Některé univerzity vybírají rektory konkurzem, přičemž preferováni jsou lidé z venčí. Třeba Cambridge teď vede někdejší šéf britské pobočky firmy IBM. A univerzita se podle žebříčků vyšvihla mezi nejlepší školy světa. Obdobný model také předpokládá Bílá kniha…

Má to mnoho rovin. Předně: velmi silně cítím univerzitu jako komunitu. Tento model se osvědčil a myslím, že je dobrý. Element volby rektora uvnitř obce je toho projevem a zpětně to ovlivňuje fungování univerzity. K této otázce mi v Bílé knize chybí trochu hlubší analýza a zdůvodnění. Obsahuje předpoklad, že univerzity budou fungovat lépe, když rektory budou vybírat ve výběrovém řízení správní rady složené z šéfů velkých firem a lokálních politiků.

Když se podívám na naší univerzitu – já nedělám každodenní management, na to mám lidi. Mojí zodpovědností je, aby pro to byli řádně kvalifikovaní. A jsem přesvědčen, že jsou. Rektor samozřejmě musí mít manažerské schopnosti, to nezpochybňuji, ale měl by to být i někdo, kdo inspiruje akademickou obec a vede ji i jiným způsobem, než ryze manažerským.

Vrátil bych se ještě k tomu managementu. Jak jste spokojen se svými spolupracovníky a s prorektory? Zeptám se výslovně na odbor vnějších vztahů a otázku marketingu univerzity.

Nechtěl bych tu probírat jednotlivé osoby. Co se odboru vnějších vztahů týče, na začátku akademického roku jsme měli výjezdní zasedání kolegia a právě vnější vztahy byly jednou z agend, které jsme identifikovali jako velké priority pro nadcházející rok. Je to ale také jedna z oblastí, kde se peníze, které má rektorát k dispozici, ne úplně dobře potkávají s výší platu, která se v této branži očekává.

Jaké máte v oblasti PR konkrétní cíle? Máte ambice sjednotit vizuální styly fakult a zamezit tomu, aby například Filozofická fakulta vynakládala třeba 60 tisíc korun na soutěž na své logo, podobně FHS či FSV?

Spíše jsme řešili kapacitu odboru. Dohodli jsme se, že prvním krokem bude jeho personální posílení, a to alespoň dvojnásobné. Bez toho se nelze výrazně pohnout z místa. Následně odbor v čele s prorektorem připraví koncepční materiál, který stanoví úkoly a pořadí jejich plnění.

Rektor UK prof. Václav Hampl s redaktory serveru Ukáčko.cz Martinem Polívkou a Martinem Bendou a mluvčím UK Václavem Hájkem.
Foto: Martin Janas (UK media)

Do rozhovoru vstupuje Václav Hájek, tiskový mluvčí UK: Jestli mohu doplnit, na tom odboru totiž zrovna pracuji. Za posledních pět měsíců vyšla celá řada brožur – česká i anglická brožura o UK, brožura pro uchazeče o studium a asi deset patnáct letáků nebo v nové podobě i výroční zpráva.

Musím říct, že výroční zpráva je věc, kterou je relativně jednoduché přehlédnout. Chtěl jsem, aby se změnila ze strohých čísel na dobrý manuál, ze kterého se lze něco faktického dozvědět a současně se při tom člověk neunudí. A skloubit tyhle dvě funkce – to bylo jedním z velkých „soust“, kterým jsme odbor vnějších vztahů potrápili.

Brno nám konkuruje především množstvím

Univerzita Karlova je podle dvou prestižních žebříčků zhruba 260. nejlepší univerzita na světě. Několikrát jste řekl, že to je velký úspěch. Co by se dalo dělat proto, aby se UK dostala výše?

Do značné míry je to otázka peněz. V obou žebříčcích hraje významnou roli vědecká publikační aktivita. V tom se obdivuhodně zlepšujeme. Ročně máme šestkrát více vědeckých publikací, než jsme měli před patnácti lety. Takový nárůst nemají ani v Oxfordu. Je ale také pravda, že jsme na konci komunistické éry začínali z hodně nízké laťky. Vlastně dorovnáváme dluh, a to pozvolna dokážeme i ze stávajících peněz.

Ale nějaké razantnější posunutí, z třetí stovky do nižších, to je zcela o významných penězích. V první dvoustovce jsou univerzity, které berou lidi z celosvětového „poolu“ mozků. To my neděláme a dost dobře dělat nemůžeme, dokud financování bude takové, jaké je dnes.

Máte pocit, že UK má v regionu silnou konkurenci?

Co se konkurence týče, minimální laťkou pro nás je na střední Evropa. Univerzita, kterou obzvláště sleduji, je v německém Lipsku.

Stejně jako my se Lipsko nachází v postkomunistické zemi. Pravda, další vývoj byl jiný – přišlo sjednocení Německa a s ním rozsáhlé a bezprostřední personální interakce s dosavadními západoněmeckými univerzitami. Jejich výhoda navíc spočívá v tom, že si mohou lidi si vybírat z daleko většího souboru než my. Hlavně finanční podmínky se výrazně liší. A když se podíváme na žebříčky – oni jsou na hranici první dvoustovky.

Takže na tom vlastně nejsou o moc lépe, než my.

Některé studie ukazují, že současné lidstvo má kapacitu na dvě stě až dvě stě padesát špičkových univerzit. Takže my jsme někde tam, kde se to láme, a univerzita v Lipsku už je v jakési „bezpečné“ zóně.

Oni vycházejí z podobné startovní čáry a my jim trošičku z povzdálí dýcháme na paty, ale ještě tam nejsme. Jsou pro nás tedy takovým rozumným, realistickým etalonem.

UK je často srovnávána s Masarykovou univerzitou v Brně. Máte pocit, že jde o silného konkurenta, který nám šlape na paty?

Brno je konkurentem v jedné věci. Univerzity v Česku žijí z toho, že stát platí – sice špatně,
ale přece – za počty studentů. Oni jich hodně nabírají a dnes je to na počet studentů velká
univerzita. V tomto smyslu ano, jsou naším konkurentem.

Na druhou stranu, když se člověk podívá na některé ukazatele, jako třeba poměr počtu
studentů k vědeckým výstupům, jsme na tom nesrovnatelně lépe.

Jiná věc je, že Brno má možnost z evropských fondů financovat rozvoj infrastruktury, čímž může následně přitáhnout zajímavé lidi. Pro nás je obtížné v tomto ohledu konkurovat – bohužel tady v Praze k těmto prostředkům nemáme přístup. Politici občas hovoří o tom, že by se tato situace měla nějak kompenzovat, ale konkrétně zatím přes náš nátlak nic nepodnikli.

Kampusákovu cihlu jsem někde zakopal

Když už jsme u těch staveb: stále se objevuje otázka dalšího prostorového rozmístění univerzity. Především humanitní fakulty stále trpí nedostatkem místa. Je současný odbor rozvoje univerzity dostatečně velký a kompetentní k tomu, aby tyto potíže vyřešil?

Drtivá většina fakult má svoje vlastní odbory rozvoje, které se starají o jednotlivé investiční záležitosti. U některých fakult tomu ale tak není a v podstatě visí ve vzduchu otázka, jestli rozvojové záležitosti nějakým způsobem centralizovat a dělat je spíše společně, anebo zda
naopak ten decentralizovanější model je efektivnější.

K čemu se tedy kloníte vy?

Zatím si myslím, že ten decentralizovaný systém má spoustu výhod. Zejména proto, že lidé na fakultách tyhle konkrétní věci umí. Jiná věc je, že by změna současného systému nebyla vůbec triviální.

Zřejmě se však dostáváme do období, kdy bude nutné provádět investice, které budou v řadě případů tak trochu nad síly jednotlivých fakult. Takovou první vlaštovkou je vedle plánů na
dostavbu albertovského kampusu a projektů v Hradci Králové a Plzni centrum BIOCEV ve Vestci. Jde o velký projekt, který vyžaduje zejména na počátku poměrně velké investiční
vstupy z vlastních prostředků. V kolegiu jsme zvažovali různé možnosti, jak centralizovat
pomoc pro obdobně velké projekty.¨

Mimochodem, od loňského krále Majálesu Kampusáka jste dostal cihlu míněnou jako základní stavební kámen budoucího univerzitního kampusu. Jak jste s ní naložil?

Vidíte, tak to už si nepamatuju. Asi jsem ji někde zakopal… (smích)

Lidé mě na ulici poznávají jen občas

Stále se hovoří o tom, že rektorát má mnohem menší moc než děkani fakult. Je tento model dlouhodobě udržitelný?

Nevím, jestli bych to takhle hodnotil. Myslím, že jde o dělbu rolí. Věci, které jsou blíž fakultnímu životu, jsou rozhodované na místní úrovni. Je to výhodné už proto, že jsme dvakrát větší než univerzity srovnatelného postavení a navíc velmi heterogenní. Samozřejmě to neznamená, že se tento model nemusí dolaďovat.

Máte své vlastní, poměrně často aktualizované webové stránky. Jaký mají ohlas?

To už nestíhám zjišťovat. Vlastně jsem s tím začal ve smyslu vlastních poznámek a pak jsem si řekl, že když se s tím dělám, tak to přetavím do podoby, která by mohla někoho zajímat.

Naštěstí používám software, který činí správu webu velmi jednoduchou, a tak můžu kdekoli
během pěti minut naťukat pár řádečků.

A poznávají vás lidé v metru nebo na ulici?

Občas, ale není to zas až tak běžné.

Práce vás pořád baví? Chcete pokračovat i v dalším období?

Práce mě docela baví. O budoucnosti budu ještě přemýšlet, nicméně zatím předpokládám, že
bych – budu-li navržen – kandidoval i v dalších volbách.

prof. Václav Hampl

V pořadí 507. rektorem Univerzity Karlovy se stal v roce 2005. Předtím zde na Přírodovědecké fakultě vystudoval biologii, v devadesátých letech strávil pět let jako výzkumný pracovník na University of Minnesota. V roce 2002 byl jmenován profesorem fyziologie. Je odborníkem na plicní cirkulaci a plicní hypertenzi.