Veřejné slyšení kandidátů do Rady pro vědu, výzkum a inovace nakonec přece jen proběhlo. Minulý týden je v divadle Archa uspořádalo fórum Věda žije! Bylo však poznamenáno bojkotem zástupců průmyslu i rektorů vysokých škol.

Myšlenku uspořádat oficiální veřejné slyšení původně podpořil premiér Fischer. Podle slov Jany Chloubové z tiskového odboru Úřadu vlády se však premiérovi o její smysluplnosti nepodařilo přesvědčit zástupce tří ze čtyř institucí, které kandidáty navrhují. Pro byla pouze Akademie věd (AV).

Tato situace se odrazila i v účasti na veřejném slyšení pořádaném fórem Věda žije. Z devíti přítomných kandidátů bylo osm nominovaných AV a jediný – prorektor Univerzity Palackého Tomáš Opatrný – Radou vysokých škol. Zástupci České konference rektorů, stejně jako Svazu průmyslu a obchodu se slyšení nezúčastnili. Nereflektovali ani výzvu fóra, aby kandidáti dodali své životopisy a vizi práce v Radě.

Čtěte také:

• Rozdělují 20 miliard na vědu a výzkum, ale jejich názory nikdo nezná, stěžují si akademici

Projevy účastníků se nejčastěji dotýkaly zejména zavádění tzv. kafemlejnku. Tak se označuje systém, v němž se na základě objektivních kritérií jako je například citovanost a počet patentů rozdělují státní prostředky pro jednotlivé vědecké instituce. Jím v letošním roce protekla přibližně třetina ze všech státních financí na vědu a výzkum. Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulové genetiky AV, jej podrobil tvrdé kritice. „Ten systém je úplně špatný a je třeba s ním co nejdříve skončit. Snaha převést na jedno číslo výsledky naprosto odlišných oborů – to je prostě šílenství,“ řekl Hořejší.

V tomto duchu se vyjadřovali i další kandidáti Akademie věd. Za smysluplnost kafemlejnku se postavil pouze již zmiňovaný Tomáš Opatrný. „S kafemlejnkem se učíme žít. Kafemlejnek je transparentní, je vidět kudy a kam která koruna jde, kde finance tečou špatně,“ uvedl Opatrný.

Naopak úplné oddělení hodnocení výzkumu od jeho financování prosazuje jazykovědec Karel Oliva. „Když nějaká instituce nepracuje dobře, není řešením zastavit její financování, ale spíše vyhodit jejího ředitele,“ řekl. Vláda by si podle něj měla jasně stanovit, které oblasti vědy a výzkumu jsou pro ni prioritní a ty dlouhodobě finančně podporovat bez ohledu na měřitelné výstupy.

Zmíněn byl i požadavek, aby nově jmenovaná RVVI podpořila vytvoření ústředního správního orgánu, ať již ministerstva nebo jiného úřadu. „V každé západoevropské zemi nějaký orgán tohoto typu existuje. Zde je nositelem části pravomocí ministerstvo školství a části RVVI – ta je ovšem jen poradním orgánem a postrádá jakoukoli politickou odpovědnost,“ myslí si fyzik Jiří Chýla.

V tom duchu, že politická rozhodnutí nepolitického orgánu jsou problematická, se vyjádřil i jediný kandidát Rady vysokých škol Opatrný. Rada by podle jeho názoru měla předkládat více variant návrhů, spolu s analýzou jejich dopadů. Rozhodnutí co a v jakém rozsahu financovat by pak však mělo být výhradně na politicích.

Každý z kandidátů přišel během slyšení alespoň s nějakým nápadem, jak zlepšit práci RVVI v dalším období a situaci české vědy jako celku. Mnoho z těchto nápadů bylo nicméně poměrně obecných a realizovatelných pouze v dlouhodobém horizontu a se silnou politickou podporou. Slyšení navíc zásadním způsobem poznamenal bojkot více než poloviny kandidátů, který zabránil vzniku skutečné diskuse.