Každý o tom už alespoň slyšel. Spousta z nás to zažila. Někteří si to ani neuvědomili. Sexuální obtěžování je problém, který se týká nás všech. Po celém světě jsou denně stovky mladých dívek i dospělých žen osahávány a musí poslouchat nechutné narážky od kolemjdoucích, kolegů a spolužáků.

Hnutí Me Too vzniklo zhruba před deseti lety. Založila ho Američanka Tarana Burke, která chtěla pomoci obětem sexuálního obtěžování. Před několika týdny ale herečka Alyssa Milano pomocí videa na Youtube vyzvala své fanoušky, aby se pomocí hashtagu #MeToo dali najevo, že byli obětí sexuálního obtěžování a ukázali tak světu, jak moc je tento problém rozsáhlý. Během dvou dnů se na sociálních sítích Twitter, Facebook a Instagram objevilo přes 12 milionů příspěvků. Někteří v příspěvku zveřejnili i celý svůj příběh, někteří jen zveřejnili hashtag a o své tajemství se nepodělili.

Mezi lidmi, kteří se ke kampani přidali, byly kromě Alyssy Milano i další celebrity, mnoho z nich mluvilo o producentovi Harveym Weinsteinovi, který obtěžoval mladé herečky. Mezi jeho oběti se patří také například Angelina Jolie.

Dlouhá cesta před námi

Spousta dívek přiznala, že si vlastně vůbec neuvědomily, že to, co se jim stalo, bylo špatně. Sexuální obtěžování je dnes natolik rozšířené, že si toho ani nevšímáme. Procházíme ulicí a za námi se ozve „Hej kočko, pojď si na mě sednout!“ nebo „Ty vole, tu bych šu*al!“ Co s tím uděláme? Pokud zareagujeme, jen tím pana Prořízlou pusu vyprovokujeme k dalším hloupým narážkám. Když nezareagujeme, pán bude mít pocit, že je vše v pořádku, ale my od něj za momentík budeme dost daleko na to, aby nás to trápilo. A tak jdeme dál a vlezlého kolemjdoucího vypustíme z hlavy. Většinou dříve, než se večer vrátíme domů.

Další a další ženy budou ignorovat toho člověka a jemu podobné, tak, jako se to dělo do teď. Další a další ženy budou mít pocit, že se nic neděje. Snad každou z nás někdy v průběhu základní školy spolužáci plácali po zadku, osahávali nám prsa a tak podobně. To k dospívání prostě patří, ne? Myslím, že je na čase, abychom si všichni plně uvědomili, že sprosté narážky a nechtěné doteky by neměly být samozřejmostí. Je na čase říct NE! Proč bychom měli trpět něco, co nám je nepříjemné, jen proto, že to dělají všichni? Sexuálně napadený člověk nemusí být vždycky přímo znásilněný. Ne všechno, co není zákonem ustanovené, jako špatné, je dobré.

Pohlaví nerozhoduje

I když obětmi bývají většinou ženy, stává se to i mužům. Se svou zkušeností se mi svěřil student Fakulty Humanitních Studií na naší univerzitě Martin: „Stalo se to na party v klubu. Den předtím mi napsala nějaká holka, řekl jsem si, že si s ní klidně budu psát. Ptala se mě, jestli na ten večírek půjdu a tak. Když jsem řekl, že jo, navrhla, že se tam potkáme.

Když jsem vešel do klubu, nikde jsem ji neviděl, objednal jsem si pití, chvíli jsem tam stál, když jsem najednou viděl, jak se ke mně někdo řítí. Očividně byla nalitá, napadlo mě, že má asi problém s alkoholem. Když se přivalila dost blízko, pozdravil jsem ji a ona mě tělem namáčkla na zeď. ‚Já tě hrozně chci!‘ řekla, ještě víc se ke mně přitiskla a začala mě tlačit směrem k záchodům.

Byl jsem překvapený. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Nemohl jsem ji od sebe odstrčit, přemýšlel jsem, jak by to asi vypadalo, kdybych ji praštil, co by si o mě mysleli ostatní,“ Tahle věta mi přišla velmi zarážející. Říkala jsem si, co je mu po ostatních, já bych ji v tuhle chvíli praštila, ať si cizí lidi myslí, co chtějí. Ale zamysleme se nad tím, co by se asi stalo, kdyby někdo viděl jen tu část, jak nějaký kluk dává nějaké slečně pěstí…? Nikdo by se neptal, co se děje, každý by šel zachraňovat dívku v nesnázích. O to jsou tyto situace pro muže těžší.

 „Slečna byla silnější než já. Pomalu ale jistě jsme se přibližovali k záchodům, ona mě začala líbat. Nevěděl jsem, co mám dělat, snažil jsem se křičet, když se mi povedlo odtáhnout od ní kousek obličej, ale byli jsme v klubu, tam mě nikdo neslyšel, a pokud si nás někdo všimnul, nejspíš by ho nenapadlo, že se něco takového děje. Říkal jsem si, že se asi budu muset nechat zatlačit na ten záchod a kdyžtak ji praštit tam, aby u toho alespoň nebylo tolik lidí. Začínal jsem být zoufalý.

Nakonec mě zachránila kamarádka. Odtáhla ji ode mě a jednu jí vrazila. Zbytek večera jsem strávil obklopený lidmi, kteří věděli, co se stalo a drželi ji ode mě. Vůbec by mě nenapadlo, že se tohle může stát klukovi. Navíc v baru plném lidí. Když mě namáčkla na tu zeď, vůbec jsem to nečekal.  Pár týdnů jsem z toho byl špatný, holky mě nelákaly a tak… Teď už to beru spíš s humorem, ale tehdy to bylo opravdu hrozné.“

Omluva? Muži, ne dívce

„Šla jsem si na bar pro pití,“ vzpomíná Ema, studentka sociologie, „Když jsem procházela kolem skupinky kluků, ucítila jsem na sobě jejich pohledy, které mě provázely celou cestu. Cítila jsem se jako nahá.

Opřela jsem se o pult a mávla na barmana, když jsem najednou ucítila, jak se ke mně někdo namáčknul. Nejdřív jsem si toho nevšímala, kolem mě byla spousta lidí, když se na jednom konci davu někdo pohnul, pohyb se jako vlna přesunul až na druhou stranu. Tenhle dotek ale nekončil. Něčí ruka se mi ovinula kolem ramen.

Myslela jsem, že to je někdo známý, otočila jsem se a uviděla jednoho z kluků z té skupinky. Měl na tváři samolibý výraz. Shodila jsem jeho ruku, ale on ji tam vrátil. Odstrčila jsem ho od sebe, ale on se nenechal. Byl vyšší než já, a taky silnější. Pohledem jsem hledala někoho, koho znám. „Notak, pojď se mnou na drink.“ Mrknul na mě „Ne, děkuju. A sundej ze mě tu ruku.“ Znovu jsem se ho pokusila setřást. Nebral mé námitky ani trochu na vědomí a znovu se přivinul. „Klídek, kámo, tohle je moje holka.“ Z druhé strany mě objala další ruka, tentokrát velmi vítaná. Kamarád mě přišel vysvobodit. Ten kluk se omluvil JEMU (co je tohle za zvyk?) a šel pryč.“ 

Skutečně jde o hloupý zvyk, že se kluci omlouvají klukům, že obtěžovali jejich přítelkyně. Jako bychom byly jejich majetek.

Cílem kampaně #MeToo bylo ukázat obětem sexuálního obtěžování nebo napadení, že nejsou samy a že se nemusejí bát své zážitky přiznat. Hodně dívek o těchto věcech nemluví, protože věří, že by je stejně nikdo nevyslechl a pokud ano, mávnul by nad tím rukou a řekl by, že je to jejich vina.

Tichý sex nerovná se dobrovolný

Poslední příběh je Katky, studentky Mediálních studií: „Spousta lidí si řekne, že jsem si za to mohla sama. Takový ten názor prostě je. Přistěhovala jsem se s kamarádkou, do nového města, byly jsme tam jen krátce. Znala jsem tam jednoho kluka, domluvili jsme se, že všichni zajdeme někam na pivo. Byl to super večer, povídali jsme si, pili jsme… Opila jsem se. My obě, a tak nás šel doprovodit domů. Uložili jsme kamarádku do postele a já jsem si šla lehnout.

Nepamatuju si, jestli jsme řešili, že tam zůstane, nebo ne. Musela jsem asi na chvíli usnout, najednou byl vedle mě. Začal mě líbat a… Prostě se to stalo. Nebránila jsem se. Byla jsem ještě pořád opilá a prostě jsem nevěděla, co mám dělat. Myslela jsem jen na to, ať už to skončí.

Trvalo mi dlouho, než jsem o tom dokázala mluvit. Do dneška jsem to řekla jen pár lidem. Hodně lidí se asi řekne, že to do téhle škatulky nepatří, protože jsem se nebránila, ale to, jak jsem se při tom cítila, to nikdo neví.

O dva dny později mi napsal, jestli to spolu nezkusíme. Neodpověděla jsem mu. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Je možné, že on to tak vlastně vůbec nebral. Je to zvláštní, když prostě od toho člověka nemáš žádnou odezvu… Ale možná to byl jen opilý idiot a neuvědomil si to.“

Nebojte se o takových věcech mluvit. Člověk, kterého někdo napadl, se nemá za co stydět. Nejste na to sami.

#Játaky

Text a foto: Hana Ekinovičová