Odborná veřejnost vládě vyčítá, že své reformy nedostatečně vysvětluje. Možná i proto ministr financí Kalousek vyslyšel pozvání právnického spolku Všehrd a navštívil Právnickou fakultu, aby své kroky objasnil náročnému publiku – studentům Univerzity Karlovy.

„Představa, že důchody, zdravotnictví a vůbec všechno zafinancuje stát, není z tohoto světa. To se prostě nestane. Státní pokladna není bezedná. Musíme si více připlácet, nést větší zodpovědnost za své zdraví a za své stáří,“ začal zostra svou přednášku před zaplněnou aulou Právnické fakulty ministr financí Miroslav Kalousek.

Podle něj nechce hodně lidí pravdu slyšet, ale vypořádat se s ní musíme, i když se bude diskutovat o tom, jaké řešení zvolit.

„Příští týden tu budete mít Miloše Zemana, který situaci komentoval bonmotem, že správný vlastenec kouří, chlastá a umírá na hranici důchodového věku. Tak se to dá ufinancovat taky,“ připustil v nadsázce Kalousek.

Sám prý však fanouškem tohoto řešení není. A jak sám poznamenal, zjevně mu nefandí ani Miloš Zeman, který první dvě povinnosti bere velmi vážně, tu třetí však zanedbává. Proto se musejí dělat reformy.

Hned na začátku Kalousek uvedl na pravou míru několik omylů, které prý často slýchá: „To, co teď děláme, nejsou reformy, to je hrubá řezničina.“ Úsporná opatření mají zabránit nejhoršímu, rozhodně je ale nelze zaměňovat s reformami. Ty jsou naopak povahy dlouhodobé, většina bude nastartována asi tak za rok a důsledky se projeví za 3 až 4 roky. „Doufali jsme, že tohle období překleneme růstem, jenže situace je taková, jaká je,“ vysvětlil Kalousek, proč je třeba se uskromnit.

Dále se Kalousek ohradil proti tomu, že jenom zvyšuje daně. „Novináři mě nařkli, že se snažím čísly zastřít fakta. Takže pár čísel: daňová kvóta, tedy celkový objem peněz odvedený státu na daních, se stále drží pod 35 % HDP. Pouze třetina prováděných vládních opatření je na straně příjmů, dvě třetiny na straně výdajů,“ uvedl.

Otázka je, jaká má být míra přerozdělování vůbec. „Co bude demokracie demokracií, bude se pravice s levicí hádat, jak vysoká má být složená kvóta, což vlastně není nic jiného, než celková míra přerozdělování. Já jsem přesvědčen, že ve zdravé společnosti by to nemělo být více než 35 %, někdo jiný řekne, že 42 % je málo.“

Ministr se ohradil i proti názoru, že snižuje důchody: „Příští rok vydáme na důchody o 17 miliard více než letos. Důchody neklesnou, jen porostou pomaleji,“ upozornil. Českým důchodcům navíc i v krizi důchody rostou, na rozdíl od většiny evropských zemí.

Cíl reforem: vyrovnaný rozpočet i rovnost před státem

Navržená opatření Kalousek rozdělil do dvou skupin. První jsou opatření skutečně velká, nezbytná z finančních důvodů. Sem ministr zařadil zvýšení DPH, zpomalení růstu důchodů a odstranění některých úřadů a agend státní správy („Asi nejsou zcela zbytečné, ale když nebudou, zítra také vyjde slunce,“ hájil omezování byrokracie ministr). Tato opatření dohromady ušetří desítky miliard korun.

Do druhé skupiny zařadil opatření, která jsou rozpočtově méně významná, ale jejich hlavní přínos je jinde, například v posílení rovnosti. Pojem rovnost je však nutné chápat jako rovnost před zákonem, ne „rovnost žaludků“. Pokud jde o příjmy, Česko stále patří k nejvíce rovnostářským zemím v OECD a ministr Kalousek nemá v úmyslu rovnostářství zvyšovat, ani snižovat.

„To je ona slavná věta: ‚Ať to zaplatí bohatí!‘ Bohatí to nezaplatí. Jednak jich není tolik, jednak jim většinou nedělá problém před tvrdšími daněmi zdrhnout,“ vyvrátil ministr názory levicových politiků. Do této kategorie opatření Kalousek zařadil například odstranění stropů na odvody, čímž odstraní daňovou degresi. Dále sem patří třeba zrušení tzv. zelené nafty pro zemědělce nebo omezení výdajových paušálů pro živnostníky.

Pokud tato opatření nebudou posazena, deficit státního rozpočtu se podle Kalouska příští rok vyšplhá na 153 miliard a další rok na 230 miliard. Fungovalo by to tak 3 až 4 roky, pak by Česko muselo žádat o zahraniční pomoc.

Řešení krize? Nežít na dluh, žít za své

Kalousek vysvětloval i svůj pohled na příčinu finanční krize. Bývaly doby, kdy hypotéku mohl dostat jen člověk se stálým příjmem. V honbě za stále větším množstvím klientů, ale taky pod silným politickým tlakem, to banky dotáhly tak daleko, že začaly poskytovat hypotéky i nezaměstnaným. Potom bublina praskala a banky měly plnou rozvahu nedobytných pohledávek.

Pak už to šlo rychle: banky si přestaly důvěřovat, musely omezit úvěrování a ekonomika bez úvěrů na financování podniků se propadla do recese. V tuhle chvíli zasáhly státy a z peněz daňových poplatníků banky zachránily. A stalo se, co nikdo nečekal – státní dluh, který byl 40 let považován za téměř bezrizikový, už najednou nebyl stroprocentně jistou investicí. Ukázalo se, že ani státy nemůžou žít na dluh věčně.

Celý proces se dnes opakuje „na vyšší úrovni“ – dluhy států přebraly nadnárodní instituce. „Otázka zní, co by se stalo, kdyby zkrachoval Mezinárodní měnový fond. Ještě před 10 lety by ta otázka zněla jako vtip,“ varoval ministr.

Řešení je podle něj jediné: „Přestaneme žít na dluh, začneme žít za své. Což znamená jisté snížení životní úrovně. Já vím, nezní to hezky. Taky se proti tomu hodně protestuje. Ale jiné řešení není,“ uzavírá Kalousek úvahy o krizi.

V debatě vystoupili příznivci i odpůrci

Po přednášce následovala debata, kde dostali poměrně velký prostor i Kalouskovi odpůrci, zazněla například otázka „Kdo vydává ten časopis, který vás jmenoval nejlepším ministrem financí a co jste jim za to nabídl?“ Kalousek se ukázal jako zkušený politik a na všechny otázky publika, i na ty útočné, reagoval naprosto s klidem a korektně.

Spory se vedly i o domácí poptávku. Jak chce Kalousek „nastartovat“ ekonomiku, když snížením státních výdajů sníží kupní sílu? „Tato logika možná platí v USA, v Číně, ve Španělsku, ale ekonomika ČR je příliš malá a velice orientovaná na vývoz. Domácí poptávka nás z krize nevytáhne,“ vysvětloval ministr. Nehledě na to, že český spotřebitel stejně kupuje většinou dovozové zboží.

Dalšího tazatele zase zajímalo, proč je nutné šetřit, když máme jeden z nejnižších dluhů v EU. Kalousek mu vysvětlil, že nejde jen o dluh, ale především o důvěru. Německo má dvakrát vyšší dluh než Česko, přesto má u věřitelů mnohem větší důvěru – zkrátka proto, že nikdo nepochybuje, že německá ekonomika splácet dluhy zvládne.

Přestože volební období je teprve v polovině, přišla řeč i na možné povolební koalice: Kalousek prý nevylučuje spolupráci se žádnou demokratickou stranou, KSČM však za demokratickou stranu nepovažuje. S některými dalšími si to prý lze jen těžko představit.

„Z některých programových bodů ČSSD mi naskakují pupínky. A pokud tyto body (například zvýšení daňové kvóty o 4 %, progresivní daň právnických osob) jsou pro ČSSD důležitější než třeba zahraniční politika, kde bychom se shodli, pak si spolupráci neumím představit,“ upozorňuje.

Kalousek debatu uzavřel poněkud pesimisticky: „Já nejsem masochista, mě nebaví nosit špatné zprávy. Já bych taky rád říkal, že daně budou nižší, výdaje budou vyšší… Jenže doba tomu nepřeje.“