Poněkud nezvyklou výstavu čeká v těchto dnech Studentský klub UK v Celetné ulici. Ve čtvrtek 2. dubna v 18:00 zde bude mít vernisáž výstava „Homosexualita a umění 1800-2000“. Jejím autorem je kunsthistorik Ladislav Zikmund z Katolické teologické fakulty. Našemu portálu poskytl malou ukázku.

Léon Matthieu Cochereau: Davidův ateliér, 1814

Velmi zajímavý, leč trochu opomíjený obraz, patří do sbírek Louvru. Zobrazuje situaci z ateliéru malíře Jacqua Louis Davida, protežovaného malíře dvora Napoleona Bonaparte a ilustrátora revolučních událostí ve Francii po roce 1789. Patrně se ale jedná o trochu zkreslenou představu fungování tohoto ateliéru. Obraz nicméně vystihuje velice dobře to, kde se homosexualita a umění střetává s realitou a nezůstává pouze v ústech některých „ujetých“ badatelů.

Mužské tělo totiž bylo téměř po celé 19. století jediným estetickým tělem. To ženské bylo chápáno nečistě, nepatřičně. Souvisí to samozřejmě obecně s genderovou nerovností. Ideál mužského těla byl tak vyhrocený, že neměl leckdy daleko k určité homosexuální adoraci.

Praktický projev vidíme na Davidově obraze Bitva u Thermopyl (1847), kde se dva vojáci po vzoru Platónova Sympozoinu líbají před odchodem na smrt.

Francis Bacon: Triptych Květen-Červen, 1973

Na první pohled je tento obraz vizuálně velmi klidný a vyrovnaný. Určité rozpaky vzbudí postava sedící zhrouceně na toaletě. Pro pochopení díla však musíme znát reálie z Baconova života.

Tento velmi produktivní a v lecčems inovativní, ale i akademizující umělec měl několik homosexuálních vztahů, mezi něž patřil i George Dyer.

Dyer při některé bujaré pitce, kterou doprovázala divoká drogová opojení, „přebral“ a zemřel na toaletě. Obraz je tedy výpovědí o smrti milence, která se odehrává za pomyslnými dveřmi, ale přesto přímo před námi.

Wilhelm von Glöden: Dva Akty, 1895

Fotografie pochází z cyklu tzv. antik – způsobu fotografie na konci 19. století. Pro dlouhou expozici bylo nutné pořizovat jen inscenované kompozice; o dnešních momentkách si mohli autoři nechat jen zdát. Oblíbené byly antiky, scény zahalené do antického hávu s antickými rekvizitami a odkazy na antickou mytologii. Někteří autoři se nevyhnuli méně zřejmým i zcela jasným odkazům homoerotickým – mezi ně patřil např. Fred Holland Day, Wilhelm von Plüschov a Wilhelm von Glöden.

Day, o generaci mladší než Glöden, byl hlavním prosazovatelem odkazu antiky v Americe. Modelem mu stál jeho milenec Kahlil Gibran, který ztvárnil Šebestiána i Ježíše. Day spolu s Ralphem Cramem a jeho donátorem Edwardem Warrenem věnovali tzv. Warrenský pohár bostonskému muzeu. Na poháru je vyobrazen reliéf souložícího homosexuálního páru.

Robert Mapplethorpe: Muž v polyesterovém saku

Robert Mapplethorpe je jednou z určujících postav poválečné fotografie. Velkou měrou se zasloužil o opětovný zájem o lidské tělo ve fotografii. Na jeho fotografiích mnohdy části těla reprezentují celkovou osobnost.

Máme před sebou nejznámější dílo – Muž v polyesterovém saku. Jedná se o obyčejnou fotografii muže v obleku, ale místo pohledu do tváře, z níž obvykle čteme rysy osobnosti, hledíme muži na obnažený pyj. A z něj máme číst, před čímž ale raději studně sklopíme zrak.

4× foto: sdružení Obrazar