Kolem Národní knihovny (NK) bylo v minulém roce nebývale rušno. Kolovala řada otevřených dopisů i petic. V úterý 19. února 2008 převzal mluvčí ministerstva kultury petici, jejíž motto se dá shrnout do výzvy „Klementinum studentům!“. Více než tisíc signatářů v ní upozorňovalo na otázku budoucího osudu Klementina. Petice vyzývala k zachování akademického rázu objektu.

O co šlo? Podpisová akce se spontánně rozeběhla loni na jaře, v době bezprostředně po vyhlášení výsledků architektonické soutěže na projekt nové budovy Národní knihovny. Tehdy se zdálo, že se stěhování Národní knihovny z Klementina kvapem přiblížilo. Vedení knihovny při té příležitosti představilo plány na budoucí využití areálu Klementina. Dosavadní koncentrovaný účel Klementina má být podivně rozředěn a budova rozparcelována k řadě dílčích funkcí, zčásti protikladných. Vedle malé části knihovních provozů, které NK v areálu zamýšlí ponechat, se má Klementinum otevřít turistům a veřejnosti, má tedy sloužit chvilkovému diváctví a odpočinku (přičemž celý projekt obsahuje i takové položky jako dvoupatrové podzemní garáže, sál pro kongresovou turistiku či ubytovací kapacity).

Dosavadní mnohasetletý autentický účel má být setřen, duch jednoho z ústředních míst domácí vzdělanosti vyvanout. To vše na pozadí obrovských investic do výstavby dvou budov ústředních státních knihoven a na pozadí prostorové stísněnosti vysokého školství v Praze. O budoucí funkci areálu Klementina přitom neproběhla žádná veřejná diskuse, o všem kabinetně rozhodlo vedení Národní knihovny.

Není divu, že se signatáři pozastavují nad plýtváním cenným prostorem v centru města – nejrůznějších pastiček na turisty je přece v okolí Karlova mostu víc než dost. Že varovně zdvihají prst a volají „Klementinum studentům!“ Garant zachování dosavadní funkce objektu je totiž při jejích rozvojových potřebách spatřován v Univerzitě Karlově, jejímž ústředím budova Klementina v minulosti po staletí byla a u níž lze předpokládat, že by s areálem naložila přiměřeněji a především v souladu s potřebnou citlivostí vůči jeho staletími utvářenému duchu. Petice je zřetelnou výzvou směrem k odpovědným místům Univerzity za situace, kdy Univerzita po Klementinu zatím jenom velice nesměle pošilhává.

Klementinum je i morální problém

Čtenář sledující veřejné dění jistě namítne, že realizace Kaplického projektu prozatím nemá zelenou a že tedy není důvod ke znepokojení. Jenže za měsíc nebo za dva by mohlo být všechno jinak. A pokud připustíme, že by Univerzita svoji pozornost na Klementinum zaměřila, je třeba problém jejího případného angažmá nahlížet ve dvou rovinách – rovině provozní a rovině duchovní či morální.

V provozní rovině lze operovat exaktními údaji – parametry knihovního provozu, momentálními prostorovými potřebami UK či jejími schválenými rozvojovými výhledy anebo třeba omezeními danými památkovým charakterem Klementina. Odpovědi na tyto otázky znají praktici nejrůznějších profesí. Morální rovina je jiná: je žádoucí, aby byla budova Klementina odňata původní funkci akademického učiliště i jejímu staletími utuženému kontextu? Existuje anebo neexistuje jistý morální závazek Univerzity vůči budově, kterou doslova prošla akademická historie naší země (ať už na její významné okamžiky hledíme s pýchou či nevolí)?

Vždyť z jezuitského Klementina vyšla rekatolizace, v Klementinu měli studenti v roce 1648 hlavní stan, když se postavili Švédům, v Klementinu se studenti jako opora revoluce roku 1848 opevnili za pouličních bouří, v Klementinu musel přednášející Masaryk čelit antisemitským bouřím a bouřícím živlem byli opět – studenti. V Klementinu se po staletí stýkala a prolínala česká a německá národní vzdělanost – nakolik je ovšem lze od sebe oddělit. A ve zdech Klementina se odbyly počátky moderní vědy na našem území. Nepůjde o ztrátu, pokud se vzdělanostní účel z velké části setře, rozředí, odsune? Tyto momenty jsou součásti morálního rozměru problému a exaktní odpověď na ně neexistuje. V každém případě však zasluhují pozornost, možná přednostní.

Univerzita musí postupovat sebevědomě

Není jisté, že se vbrzku dočkáme výstavby nové budovy NK, ale ministerstvo kultury doposud ujišťuje, že NK novou budovu potřebuje. Vyjdeme-li z toho, že v dohledné budoucnosti dojde k vystěhování knihovny z Klementina, měla by být Univerzita připravena na dva scénáře. První scénář vychází z realizace Kaplického projektu na Letné, který s sebou nese ponechání některých okrajovějších knihovních provozů v Klementinu.

V případě stěhování na Letnou by se univerzitní vedení mělo snažit uplatnit vliv na rozhodování o způsobu využití klementinských prostor, včetně kritické oponentury koncepcím knihovny, jež zahrnují např. i „nafouknutí“ Klementina v důsledku přesunu odloučených knihovních pracovišť do Klementina. Vhodné formy komunikace Univerzity s ministerstvem kultury, resp. Národní knihovnou by pak mohly vést k přijetí kompromisního řešení, které by zohledňovalo skutečnost, že vzhledem k centrální poloze Klementina je obecně vhodnější, aby zde byly umístěny živé akademické provozy.

Prostor pro postup podle druhého scénáře by se otevřel tehdy, pokud by odpovědná místa Kaplického projekt definitivně shodila ze stolu a rozhodla o vypsání nové soutěže. Pokud by se univerzitní vedení, přesvědčené o hodnotě Klementina, na takový okamžik dobře připravilo, mohlo by získat politickou podporu pro požadavek, aby se při stanovení parametrů nového projektu Národního knihovny či vůbec rozvoje NK vycházelo z koncepce akademického využití Klementina!

V minulosti zazněla od univerzitního vedení všeobecná prohlášení o „eminentním a dlouhodobém zájmu o využívání prostor Klementina“. To je jistě potěšitelné, za slovy by však měly následovat činy – sebevědomé a především koncepční. Univerzitní rozvojové nezdary posledních let, tj. případy, kdy Univerzita nedokázala čelit vlivným investorům a budoucí studentské generace ochudila o slibné rozvojové možnosti, zůstávají varovným mementem.

Vít Georgián
vit.georgian (at) seznam.cz
Autor je studentem Právnické fakulty UK, člen hnutí Klementinum studentům

(mezititulky redakční)