Na stránkách deníků a serverů se v těchto dnech můžeme dočíst, že některé vysoké školy vybírají nezákonné poplatky. Na celé věci však není zajímavá ani tak tvořivost některých škol, ale způsob, jakým se celá záležitost řeší – ten totiž vypovídá leccos o tom, proč je důležité mít samosprávu se silným studentským hlasem.

Helena Zrůstová, studentka práv a členka Akademického senátu Masarykovy univerzity, udělala dobrý skutek. Při psaní své diplomové práce zmapovala vybírání nejrůznějších plateb od studentů na českých vysokých školách. K (nejen svému) překvapení zjistila, že zhruba polovina škol požaduje od svých studentů poplatky, které jsou v rozporu se zákonem.

Následně se celou věcí začala zabývat studentská komora Rady vysokých škol, ministerstvo školství i jednotlivé vysoké školy. Jak už to ale v životě bývá, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, a tak se senátorka Zrůstová (stejně jako další studentští senátoři, kteří na svých školách začali celou věc řešit) nezřídka setkává s reakcemi, které za gentlemanské rozhodně označit nelze.

Nechci se zde zabývat jednotlivými poplatky či školami, spíše bych rád poukázal na dva problémy, jež nám poplatková kauza ukazuje. Prvním zajímavým aspektem celé věci je fakt, že reakce vysokých škol znovu poukázaly na jeden z vážných společenských problémů – nízké právní vědomí.

Reakce (někdy až zbytečně emotivní) některých rektorů či jiných funkcionářů a studentů svědčí o tom, že byli mnoho let přesvědčeni, že se nic špatného neděje a otázka zákonnosti oněch poplatků jim ani nepřišla na mysl. Jak patrno, problém nedostatečného právního vědomí není omezen pouze na nešťastníky podepisující malými písmenky napsané rozhodčí doložky, ale týká se i osob zkušených a vzdělaných, jako jsou vedoucí představitelé vysokých škol.

Senát jako symbióza dvou světů

Druhý aspekt, o němž bych se rád zmínil, má co do činění s fungováním vysokých škol samotných. Jak se zdá, věci se dávají do pohybu, a většina škol snad nezákonné poplatky v dohledné době odstraní. Jedno však vyplynulo jasně – i rektor (nebo děkan) je jenom člověk a ani on není neomylný. Je proto v nejlepším zájmu vysokých škol, aby rektoři a děkani, jejichž moc je v rámci instituce značná, byli podrobeni silné demokratické kontrole. Tu v univerzitním prostředí představují akademické senáty.

Tato tělesa vytvářejí unikátní symbiózu dvou světů – starších, zkušenějších a logicky konzervativnějších pedagogů a mladších, radikálnějších studentů, kteří nejsou tolik svázáni s prostředím a vnášejí na věci nové pohledy. Střet takových pohledů pak obohacuje nejen účastníky diskuse samé, ale především posouvá vysokou školu zase o něco dál.

Aby celý mechanismus mohl fungovat, je ovšem zásadní zajistit co nejvyrovnanější postavení obou stran, protože stav, kdy jedna strana stolu má nad druhou naprostou převahu (a nemusí ji tedy poslouchat), otevřené a plodné diskusi věru nesvědčí. Někteří studentští senátoři, kteří se začali problematikou poplatků na svých školách zabývat, se setkali s velmi nepříznivou až nepřátelskou reakcí ze strany vedení vysoké školy.

Jednalo se přitom o školy, kde je studentské zastoupení na spodní hranici zákona (tj. zpravidla třetinové). Není náhodou, že v takové konstelaci je ochota vedení studentům vážně naslouchat zpravidla nižší, než když se počet studentů v senátu blíží polovině.

Jistě máme dodnes všichni v paměti loňské dění na plzeňské právnické fakultě, kde skupina studentských senátorů vedla statečný boj s vedením fakulty, které – podpořeno dvoutřetinovou pedagogickou většinou v senátu – na jejich návrhy nereagovalo, chovalo se k nim jako k nepřátelům a věc došla až tak daleko, že fakulta málem zanikla a její děkan zahájil se studentským místopředsedou senátu disciplinární řízení pro kritiku vedení fakulty.

Jedním z motivů, které se opakují v návrzích změn vysokého školství v posledních pěti letech, je oslabení akademických senátů a omezení role studentů v nich. Plzeňská kauza jasně ukázala (a dnes aktuální téma nezákonných poplatků to znovu potvrzuje), že takové návrhy rozhodně nejdou správným směrem. Až se opět rozhoří debata na téma studentů a samosprávy, pamatujme na jedno – stejně jako v případu plzeňských práv, i zde stála na počátku studentská senátorka, která se nebála jít do konfliktu a udělala správnou věc.

Miroslav Makajev
Autor je studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, předsedou studijní komise Akademického senátu UK a členem Akademického senátu Právnické fakulty

Text vyjadřuje názor autora