„Jak se ti líbí na Sungkyunkwanu? Trošku malý, co?“ zeptal se mě Hangong, když nás prováděl kampusem. Já ale jen žasla. Na tomto kampusu se studenti nejen učí, ale také baví. Dokonce tu mají i místnost s postelemi, kde mohou v klidu zavřít oči a odpočinout si. Studenti v Jižní Koreji si zkrátka život užívají úplně jinak, než my.

Buddhistický chrám Buseoksa

Nejlepší jihokorejská univerzita Sungkyunkwan letos pořádala první ročník letní školy s názvem Ekonomie, technologie a kultury východní Asie. Zúčastnit se mohli i studenti Karlovy univerzity. Letní školy se ale nejezdí jen za studiem, ale především kvůli setkání s lidmi z celého světa a za poznáním kultury hostující země. A právě té jsem si celé léto užívala.

Bydlet s rodiči? Luxus

Než jsem se zabydlela na koleji, připadalo mi, že přebývám spíš v lepším hotelu. S pražskými kolejemi se nedalo vůbec srovnávat. Jenže pozor, většina korejských studentů kolej nedostane. Ačkoli je Soul rozlohou jen o třetinu větší než Praha, město má stejný počet obyvatel jako celá České republice. Každý metr čtvereční volné parcely je drahý a školy tím pádem nemají možnost získat dost velké pozemky pro vybudování vlastních kolejí. Většina studentů proto bydlí v bytech, které sdílí s několika dalšími spolužáky.

Sehnat a zejména splácet byt v Soulu není nic jednoduchého. Poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. Kvůli nedostatku místa všude ve městě rostou mrakodrapy a do obdobných výšin sahají i nájmy pokojů. I to je zřejmě jedním z důvodů, proč mladí lidé často zůstávají bydlet s rodiči až do svatby. Jenže luxus bydlení s rodiči se týká jen těch, kteří mají to štěstí, že se v tomhle městě narodili.

Korejské umění

Ostatní si musejí bydlení hledat sami. V místní kultuře je však nemyslitelné, aby spolu bydlel nesezdaný pár. Podivně by se nahlíželo i na dívku, která by bydlela sama. Nabízí se tedy pouze společné bydlení s kamarády, nejlépe stejného pohlaví.

Jídlo jako společenská událost

Samotný kampus připomíná studentské město, ze kterého ani není nutné vycházet. Nejdříve jsme se seznámili se studijní částí: jak najít správnou učebnu, kde je knihovna, počítače s internetem a kopírky. Našemu oku neušly ani samoobsluhy, knihkupectví, kavárny, obchody s dárky, ale taky opraváři bot. Školní lékař či sportovní hřiště a posilovny jsou taktéž samozřejmostí.

Dál nás zaujaly menzy a množství různorodých rychlých občerstvení. Korejci si málokdy doma vaří, jídlo v restauracích bývá hodně levné. A porce jsou obrovské. Obvykle se však objednává pro více osob naráz, protože Korejci málokdy jedí sami. Oběd a večeře jsou tady skutečnou společenskou událostí. Na stůl číšníci donesou spoustu mističek – rýži, různé oříšky, zeleninu, sušené krevetky, mísu mořských plodů, pálivé omáčky, tofu a spoustu věcí, které „západní oko“ není schopné spolehlivě identifikovat. Stolovníci pak zobou od každého trochu.

Architektura korejských paláců

O volných večerech se chodí nejdřív na večeři a pak na karaoke. V místních barech dostane každá skupinka hostů své minipódium s mikrofonem a velkou obrazovkou, takže své hlasivky vyzkoušejí většinou opravdu všichni. Je-li pátek nebo sobota, proč nezajít ještě i do jednoho z četných klubů.

Delší prázdniny lákají studenty do školy

Organizace školního roku se od našeho příliš neliší. Dělí se na podzimní a jarní semestr. Každý trvá tři a půl měsíce. Letní prázdniny jsou dvouměsíční. Stejnou dobu si ale korejští studenti odpočnou i v zimě. Důvod je čistě pragmatický – korejské budovy mívají špatnou izolaci a vytápění budov by tak v zimě bylo příliš náročné. V létě je pro změnu neustále puštěná klimatizace.

Obecně je smysl pro disciplínu v korejské kultuře hodně silný. Stejně tak je vyžadována pracovitost. Na vysoké škole cítí studenti mnohem větší volnost. Už ani nemusí nosit školní uniformy jako na předešlých stupních. „Na střední jsme byli ve škole takřka od rána do večera. Pořád jsme psali písemky, museli jsme se memorovat spoustu údajů, které ani v životě nepoužijeme. Teď je to mnohem volnější,“ vypráví mi Jueun.

Válení v bahně může být zábava. A ohromná!

Korejci jsou vedeni k týmové práci a nejsou motivováni k tomu, aby sami sebe prosazovali. Během diskuzí sami nezačnou mluvit, nejsou-li přímo tázáni. Debatují hlavně studenti z Evropy a USA.

„Ve škole se učím, spím a hraju na bicí“

Studenti tráví ve škole mnoho času, proto nepřekvapí ani množství pozoruhodných odpočinkových místností. Velké pohodlné gauče a křesla, kde se můžete po obědě natáhnout, a zapůjčit si sluchátka k obrazovce, kterou si vyberete. Pouští se televizní programy i filmy na DVD. Kdo je opravdu unaven, ocení zajisté spací místnosti. V nich naleznete postele s polštáři a dekami volně k použití.

„Pojď, ukážu ti zkušebnu naší kapely,“ tahá mě z gauče Hangong. Vede mě do jedné ze školních budov plné drobných místnůstek. „To jsou naše kluby,“ vysvětluje mi Jueun, když se Hangong zapovídá s kluky z kapely. Škola podporuje volnočasové aktivity, a tak si může libovolná skupinka studentů zažádat o přidělení vlastní místnosti. Své místnosti tu mají i divadelní soubory, hráči deskových her či debatní kluby.

Vejdu do klubu Hangongovy kapely. Ta malá místnůstka je útulně zabydlená. Hangong uchopí svůj saxofon a další muzikanti usedají ke klavíru, popadají kytaru a zasednou za bicí. Posadím se v křesle, poslouchám příjemnou hudbu a prohlížím si plakáty na stěnách. Očividně už za sebou mají mnoho koncertů, Velkou část pořádanou přímo ve škole.

Hranice mezi Jižní a Severní Koreou

I když jsou už prázdniny, pořád potkávám v kampusu plno studentů. Proč nejsou někde na dovolené? „Pořád tu někdo je: hlavně v knihovnách, v laborkách, na počítačích a v klubech,“ ukazuje mi Woo. „To víš, stýská se nám po spolužácích. Stejně hodně z nás zůstává přes prázdniny v Soulu. Kam bychom odjížděli? Navíc tu není tak těžký najít brigádu. Akorát jsou mizerně placený, pokud zrovna nedoučují angličtinu,“ doplňuje Jueun.

Na počasí je nutné si zvyknout

V Soulu si rozhodně přijdou na své milovníci sportu. Ve městě najdou různé posilovny, hřiště, i mnoho krásných parků. Anebo různé druhy meditace a masáže i lázně. Krásná příroda pak láká k turistickému zkoumání.

Snad jedinou překážkou je počasí. Nejkrásnějšími obdobími jsou jaro a podzim, tedy doba v průběhu školního semestru. Naopak volné zimy bývají hodně chladné. O letních prázdninách pak naplno propuká šestitýdenní monzunové období. Neutuchající deště střídá horko pálícího slunce a velká vlhkost. Na Evropana to pak působí jako procházka ve skleníku.