Varyš: Univerzitám by slušelo více arogance

11. 6. 2008 Autor: Rubrika: Názory 11 komentářů

„Ustup, venkovane. Tvým zaměstnáním je totiž pást ovce, mým zas zdokonalovat se krásnou literaturou. Skrze svůj úřad jsem zušlechtěn, kdežto tebe tvá služba činí sprostým.“
Isidor ze Sevilly, Život svatého Patrokla

Tak takovou větu dnes z úst učenců, zejména pak humanitních intelektuálů, stižených kolektivních komplexem méněcennosti a na svou obranu nesměle šeptajícím maximálně bludy o veřejné službě či kulturním dědictví, neuslyšíme. Jedním z důsledků takového stavu je skutečnost, že každý, kdo se namane (politik, úředník, byznysmen) má za to, že může mluvit do toho, co se děje a má dít uvnitř univerzit.

Úloha univerzit je ovšem někde jinde: nemám být rezervoárem spolehlivých a výkonných pracujících strojů, potažmo poslušných občanů, kteří dodržují všechny zákony, mají několik hypoték a půjček a moc se nebouří, ale samostatným světem ve světě, kde se kladou otázky, které se mimo třeba klást ani nesmějí, kde se teoreticky zaobíráme problémy okolního světa, místem svobodného myšlení, místem setkávání vzdělaných lidí, a místem diverze proti systému.

Ne vše děláme kvůli zisku

Proč odmítnout Bílou knihu? Už kvůli jejímu jazyku, nesnesitelně technokratickému, byrokratickému a ekonomizujícímu. Ekonomové mě za to nebudou mít rádi, ale ne všechny činnosti na tomto světě jsou vykonávány za účelem peněžního zisku. A dění na univerzitě patří mezi ně.

Za druhé kvůli prostému boji o moc. Stát a kapitál mají za to, že se jim univerzity příliš vymykají z rukou, dělají si co chtějí, a to se nesmí stát. Význam školného je daleko více psychologický, než finanční: buďto za studenta zatáhnou školné rodiče, čímž se ještě zvýší fatální závislost na rodině, už tak dnes u mladých lidí nebývale vysoká (a rodiče, zpravidla již pevná součástka systému, už si pak pohlídají, aby krizové období mezi revolucionáři a starými hofráty byli pěkně pod kontrolou a do světa je pak, v součinnosti se státem, kapitálem a universitou vypustí až ve věku těch hofrátů, kdy budou neškodní).

Nebo si na školné půjčíte u banky: a pak je to také pro systém ideální, neboť čím zadluženější a zazávazkovanější ten který občan je, tím lépe. A v případě odloženého školného je vtip největší: desítky let po absolutoriu budete pod kontrolou státu a pravidelně odevzdávat část svého příjmu. Možná by všichni absolventi mohli spolu s diplomem dostávat i čip pod kůži, aby se někam nezatoulali a ministerstvo školství je pak nemuselo honit po světě jako matky své exmanžele, co neplatí alimenty.

Koho zvolí Richter?

Další prvek boje o moc je tento: místo akademických senátů budou rozhodovat správní rady: složené z chrapounských komunálních politiků (třeba takový radní pro kulturu Milan Richter), ředitelů bank s vlastními zájmy nebo „význačných absolventů“ (tedy těch, co posléze zaujali významné pozice v politice, byznysu či médiích). Rektorem nebude akademik, ale manažer, případně politik nebo úředník, který bude hlavně kontrolovat plnění směrnic a vymýšlet nové nebo snažit se zajistit zisk.

Výtečným momentem Bílé knihy je časté hořekování na nedostatečné sepětí s praxí, skutečností, že absolventi bakalářských programů pokračují ve studiu, místo aby šli pracovat , že studium je příliš teoretické na to, aby se mohlo uplatnit v praxi, že na školách málo učí odborníci z praxe. Tak nevím, na lékařských fakultách učí lékaři, na právnických právníci, na technických školách technici. Zřejmě jsou příliš nepraktičtí. A k uplatnitelnosti v praxi: jak, kde a proč si kdo najde zaměstnání, je mimochodem zcela soukromá věc každého a spojení s jeho vzděláním by nemělo být vůbec vytahováno na světlo – s čímž souvisí i hořekování nad tím, že mnoho studentů školu nedokončí. No a? Dva semestry mohou být prospěšnější než deset, cílem studia je být vzdělaný, a u toho je vcelku jedno, máte-li Ph.D. nebo jste nedokončili žádnou z patnácti škol, co jste začali studovat.

A ještě jedna věc: lidé chodí do školy právě proto, aby se vyhnuli praxi. Ti, pro které je nevyhnutelná či lákavá i při studiu, proto, aby si od ní ve škole odpočinuli, ti, kteří ji chtějí co nejdále oddalovat, tak aby ji co nejdále oddálili.

Uzavřít brány vetřelcům!

Všechny státem posvěcené či přímo započaté buzerace, elektronický systém, papírování, akreditace atd. atd. byly zřejmě dosud mírnou ofenzívou proti tomu, co nás čeká teď. Je na čase se zvednout, uzavřít brány univerzit vetřelcům a říci všem politikům, byznysmenům, úředníkům a také novinářům, kteří jsou vesměs nakloněni zmíněným trendům: „Dámy a pánové, mazejte odtud. Tady nemáte co dělat a my vás nepotřebujeme.“

A přejít třeba a model samofinancování, navržený už před lety učitelem naší Filozofické fakulty Zdeňkem Kratochvílem.

Vojtěch VaryšVojtěch Varyš
Autor studuje komparatistiku a divadelní vědu na FF UK




Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.