Prognostik, předseda sněmovny, premiér, důchodce z Vysočiny a možná budoucí prezident. To je jen část funkcí a titulů, kterými se pyšní ing. Miloš Zeman. Pouhé čtyři dny po Miroslavu Kalouskovi pozval právnický spolek Všehrd na Právnickou fakultu další osobnost české politiky.

Zatímco Kalousek mluvil o aktuálních reformách veřejných financí, Zeman pojal téma mnohem obšírněji a hovořil o vývoji české politiky v uplynulých 20 letech. Zeman rozdělil vývoj české politiky let do tří fází: euforie, idealismus a cynismus.

Fázi euforické iluze Zeman popsal na příkladu Občanského fóra. Někteří jeho členové prý tehdy propadli představě, že OF je nový, geniální způsob správy veřejných záležitostí a že je to model, který od nás přebere celý demokratický svět. Ten svět, který svůj systém stranické demokracie piloval po staletí.

„OF bylo výborným prostředkem boje proti něčemu, ukázalo se však jako neefektivní, když tento boj skončil a bylo třeba bojovat za něco,“ shrnul Zeman.

Druhou fázi nazval idealismem. To byla doba 90. let, kdy sice země měla své skandály a problémy, ale strany byly stále věrny svým hodnotám, pravice byla pravicí a levice levicí. Stranám stále o něco šlo a za tyto hodnoty bojovaly.

Dnes podle Zemana žijeme ve fázi cynismu, kterou prý není nutné blíže popisovat. „Nebudu tady připomínat aféry staré, jako byl třeba Stanislav Gross či další jemu podobní napravo i nalevo. Stačí se podívat na ty aktuální: Je komické a smutné, že strana, která se dostala do parlamentu díky protikorupčním heslům, se nakonec stane symbolem korupce,“ uvedl Zeman. Problém prý exsituje napříč celým politickým spektrem.

Pomohl by silnější hlas voliče?

Ve druhé části se Zeman rozhodl hledat cesty, jak z tohoto „bahna cynismu“ ven. Nejdřív ale chtěl ukázat, „kudy ne“: „Zklamání z politiky vede k takovým výkřikům jako Holešovská výzva, které volají po zrušení stran. S takovým programem začínal ve 30. letech nacismus. Zrušení stran požadovali Hitlerovi národní socialisté a před nimi Mussolini.“

Jako řešení Zeman navrhuje zásadní rozšíření politických práv, především práva volebního. K prvnímu kroku už částečně došlo – posílení váhy preferenčních hlasů, aby o složení sněmovny rozhodovali voliči, ne stranické sekretariáty. Dále navrhuje zmenšení volebních krajů, aby se zlepšil kontakt mezi voliči a kandidáty a umožnění tzv. panašování, tedy možnosti rozdělit své preferenční hlasy mezi několik stran, tak jako v komunálních volbách.

Kromě toho Zeman podporuje rozšíření přímé demokracie, která nemá nahradit tu zastupitelskou, ale být jejím doplňkem. „Švýcarští voliči nedávno zamítli v referendu prodloužení placené dovolené na 6 týdnů s tím, že by to ohrozilo konkurenceschopnost země. Je vidět, že švýcarští voliči jsou inteligentní. Nepochybuji, že i ti čeští jsou určitě inteligentnější než čeští politici. Což zase není takové umění,“ míní Zeman. Jako ideální otázku pro referendum vidí Zeman církevní restituce.

Nakonec si Zeman dovolil, jak sám řekl, i malou provokaci – doporučil zavedení volební povinnosti. Podle Zemana by takové řešení prolomilo pasivitu občanů. „Ať ti, kdo dnes nadávají u piva, ukáží, co umí,“ prohlásil expremiér.

Zeman ale také rozebral například svůj pohled na pravici a levici: „Podle někoho jsou hodnoty pravice a levice neslučitelné. Já naopak tvrdím, že jsou komplementární. Pokud bychom vyznávali pouze solidaritu bez uznávání individuálního úspěchu, pak to bude solidarita v chudobě. Pokud bychom vyznávali pouze individuální úspěch bez solidarity, pak bychom měli polarizovanou společnost superbohatých a chudých.“

Prakticky to vysvětlil na příkladu daní: „Mirek Kalousek vám tady asi říkal, že progresivní daň je trest za úspěch. Je potom na místě se zamyslet, proč tuto daň mají všechny vyspělé státy západního světa, které stavěly svůj politický systém i tržní ekonomiku po staletí,“ ptá se Zeman. Tyto státy podle něj dospěly k názoru, že progresivní daň je nezbytná pro sociální soudržnost.

Já a prezident? Pokud si to lidé budou přát

V debatě došlo především na Zemanovu prezidentskou kandidaturu. „Já jsem řekl, že své protikandidáty nebudu napadat, prezidentská volba není premiérská volba, kde se protikandidáti napadají, protože jde o střet programů. Prezident má sjednocovat,“ tvrdí Zeman.

Za prezidentského kandidáta se však zatím označit nechtěl. „Do prezidentské volby půjdu, když zjistím, že si to lidé přejí. A to zjistím až podle výsledků petiční akce,“ vysvětlil Miloš Zeman. Pokud by byl zvolen prezidentem, snažil by se prý smiřovat a usměrňovat rozhádané strany.

Řeč přišla i na důchodovou reformu a zavedení soukromých penzijních fondů. „Dal jste své peníze do kampeličky? Penzijní fondy, to je taková velká kampelička. Banky se těží na další tučné zisky,“ kritizoval Zeman důchodovou reformu. Uvedl i řadu příkladů ze zahraničí, kde důchodové fondy zkrachovaly a střadatelé přišli o peníze. Například penzijní fond společnosti Enron.

Ale jak potom vyřešit problém s demografickým vývojem? Před 112 lety vyšel pamflet, který doporučoval zásadně navýšit počet zemědělců, protože jeden zemědělec uživí tři lidi. Sto let uplynulo a dnes jeden zemědělec uživí 33 lidí. Totéž může postihnout i důchodový systém. Zadruhé přibývá ekonomicky aktivních důchodců, což bilanci vylepšuje.

Na otázku „co považuje za svůj největší úspěch“ Zeman vyjmenoval celou řadu ekonomických statistik, například růst HDP a zahraniční investice. Nezmínil však, nakolik šlo o zásluhu jeho vlády a o kolik jsme byli „taženi Německem,“ v té době navíc nebývale rostla celá Evropa. Dále vyzdvihl zavedení krajské samosprávy nebo profesionalizaci armády.

Za neúspěch považuje „Akci Čisté ruce“, který však podle Zemana částečně padá na údajně zkorumpovanou policii, státní zástupce a justici.

A Zemanův recept proti všudypřítomné korupci? Dokud nebude přijat zákon o prokázání původu majetku alespoň u politiků, vysokých úředníků, policistů a dalších podobně „exponovaných“ osob, lze prý veškerý boj s korupcí přirovnat k „leštění zábradlí na potápějící se lodi.“