České univerzity mají příliš studentů a učitelů, což snižuje jejich kvalitu, tvrdí student Filozofické fakulty Vojtěch Varyš.

„Tahle lůza už žádný prachy nedostane.“ Výrok, připisovaný nechvalně proslulému pražskému radními Milanu Richterovi, by se dal pěkně aplikovat na finanční požadavky českých humanitních učenců.

Kdyby byla iniciativa „Pro vzdělanost“ poctivá, kromě zcela správného odporu proti Bílé knize a boji za větší peníze by také požadoval odchod alespoň 80 % členů pedagogického sboru humanitních fakult mimo akademickou sféru.

Je kuriózní, že razantní odpor vůči Bílé knize přišel až téměř s ročním odstupem zpožděním – navíc zjevně v situaci, kdy je na čas reformní proces zmražen.

Nenechme se mýlit: od jakékoli politické garnitury je třeba očekávat to nejhorší. A navíc při vědomí, že reálnými hnacími motory všech činností státu jsou úředníci, kteří se volbami nemění.

Obsáhlá bibliografie není důležitá, osobnosti ano

Zadat si s totalitním státem, to se intelektuálům a umělcům nikdá nevyplatilo. Není důvod, aby to se státem demokratickým mělo být jinak.

Skutečný problém je ovšem někde úplně jinde. Na českých univerzitách nedochází k téměř žádné fluktuaci, kdo si co obsadil má nadosmrti, navzdory svým reálným schopnostem a výsledkům.

Převzetím „kariérního řádu“, impakt faktorů a spol. z přírodních věd dochází k falešné soutěži o granty a body, která snad vytvoří alespoň nějaký tlak. Bohužel zřejmě tím nesprávným směrem. V důsledku nás poškodí ještě mnohem více.

Ano, domnívám se, že na univerzitě má učit jen výjimečná osobnost, člověk, který je proslulý buďto tím, že něco zásadního napsal, nebo jsou nějak zásadní jeho přednášky a semináře.

Má znalosti, talent, charisma, kterým dokáže získat mnoho žáků a následovníků – takoví lidé neomračují bibliografií, ale VÍ se o nich. O drtivé většině těch, kteří se dnes v naší požehnané zemi živí humanitními disciplínami, jsme neslyšeli nikdy nic. A co je horší, když s nimi přijdete do styku, zjistíte, že nic je také to nejlichotivější, co lze o nich, neřkuli o jejich tvorbě, říci.

Nejlepší odejdou do sklepů

Banalita, nedovzdělanost, nevýraznost, myšlenková rigidita, tvůrčí všednost. Vlastnosti, které lze jistě tolerovat u listonoše, nikoli však u učence, a už vůbec ne u univerzitního učitele, který by měl být tím nejlepším z nejlepších. Je to samozřejmě tím, že míst na univerzitách je příliš, i tím, že na nich studuje příliš studentů, včetně těch, s nimiž trávit jakýkoli čas je zbytečné a učitelé to nemají za potřebí.

V naší rovnostářské společnosti těžko přiznávat, že vzdělání je elitní aristokratická záležitost. Ale ani to, že v demokratické společnosti je financováno penězi všech, na tom nic nemění. Jen to vypadá, že intelektualita opustí univerzity – a bude se dít soukromě. Když ne na zámcích, tak aspoň ve sklepích.

Vojtěch Varyš
Autor studuje komparatistiku a divadelní vědu na Filozofické fakultě UK.

/mezititulky redakční/