Předmět zabývající se kognitivními schopnostmi papoušků je už legendou. Všichni o něm slyšeli, ale málokdo tam chodil. Zavzpomínali jsme s jedním z absolventů kurzu na to, co se odehrávalo za zavřenými dveřmi laboratoře.

„O papoušcích už slyšel každý druhý na UK, ale všichni o tom jen tlachali. To já nemám ve zvyku, tak jsem to hecnul a splnil to,“ vzpomíná na svoji zkušenost s papoušky student Právnické fakulty Šimon Presser, který si každoročně zapisuje jeden originální předmět nad rámec svého studia. Seminář absolvoval před dvěma lety.

Ačkoliv na první pohled působí zkoumání papoušků jako cosi úsměvného – především proto, že výuka probíhá na Fakultě humanitních studií – jedná se ve skutečnosti o časově velmi náročný předmět.

Pro získání zápočtu je nutné předem, nebo alespoň souběžně, splnit prerekvizitu Srovnávací kognitivní psychologie – teoretický kurz i praktikum, které navíc probíhá o víkendu. „A pak se musí dvakrát týdně chodit do laboratoře za papoušky,“ dodává Šimon.

Papoušek matematik

V laboratoři se studenti rozdělí do dvojic a celý semestr zkoumají různé dovednosti papoušků. „Náš pokus spočíval v tom, že jsme zjišťovali, jestli umí počítat,“ vysvětluje Šimon. To se pozná tak, že papoušek musí identifikovat dvě kartičky, na kterých je vyobrazený stejný počet určitých tvarů. „Když se mu to povedlo, dostal semínko jako odměnu.“

Kromě matematické gramotnosti se u papoušků šedých dá pozorovat třeba schopnost rozeznávat tvary a čísla, to, jak dokáží spolupracovat, nebo jaké mají komunikační dovednosti. Podle toho, v jaké stresové situaci se papoušek nachází, se dá rozlišit několik druhů skřeků – od volání na poplach a protestování, až po žadonění a kontaktování ostatních.

Závěr? Papouška to přestalo bavit

Schopnosti každého papouška jsou individuální, takže ne všechny výzkumy mají uspokojivý závěr. „Bohužel výsledek byl ten, že za dobu provádění toho pokusu, což je několik málo let, papoušci „zhloupli“, respektive je to asi přestalo bavit. Tím pádem jim klesla úspěšnost na něco málo přes 50 %, což spadá do odchylky statistické chyby,“ konstatuje Šimon.

Celkově hodnotí Šimon kurz jako zajímavý, i když vtipných situací nezažil tolik, kolik by nezasvěcený student očekával. Naopak byla práce s živým opeřencem někdy docela napínavá.

„Občas se papouškům úplně nechce zpátky do klece,“ vzpomíná Šimon. „Asi dvakrát jsme jednoho museli odchytávat v laborce. Spočívalo to v tom, že jsme na něj opatrně házeli ručník, abychom ho zabalili a znehybnili. To je běžná metoda a dělá se vážně opatrně. Je to krapet nefér s ohledem na to, že ti papoušci se občas brání dost ostrým zobákem,“uzavírá.