Ztraceni v Mnichově na PedF: Nelžu vám o tom, že svět je jednoduchý, říká režisér Zelenka

2. 11. 2015 Autor: Rubrika: Kultura žádné komentáře

Ve čtvrtek se na Pedagogické fakultě promítal nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. V následné diskuzi Zelenka mimo jiné prozradil, co mu připadá nejhorší na amerických filmech a jaký vyučující z FSV si ve filmu odmítl zahrát.

Ztraceni v Mnichově. Foto: Falcon

Ztraceni v Mnichově je tak trochu filmovou cibulí – dílo je natolik vrstvené, že se filmová kritika ještě nedokázala shodnout, kolik rovin vlastně má. „Tahle forma mi umožňuje rozehrát více příběhových rovin a víc rovin pravdivosti, což samo o sobě potom odkazuje na relativitu filmového vyprávění,“ řekl v diskuzi se studenty Zelenka, který film režíroval a napsal i scénář.

Nejprve jsme svědky dokumentárně vyhlížejícího sestřihu, při němž je v rámci obsahu středoškolského dějepisu vysvětlena podstata Mnichovské dohody. Následně jsme přeneseni do příběhu, kde je papoušek Édouarda Daladiera jen vrcholkem na ledovci absurdity.

Zhrzený novinář Pavel papouška unáší a stává se slavným. Papoušek citující svého původního majitele totiž s oblibou opakuje hlášky typu „Hitler je super“ a „Češi jsou srabi“, čímž způsobí mezinárodní skandál, kterého se média nemohou nabažit.

Narážek na přelétavou povahu médií a jejich tendence zaměřovat se na skandály je ve filmu vskutku požehnaně. „Odmítl mi to jen Václav Moravec,“ prozradil režisér Zelenka v odpovědi na otázku, jak těžké bylo obsadit takto neobvyklé dílo.

Komedie začne nabírat na vážnosti

Diskuzní panel

Diskuze s režisérem a panelem odborníků se konala pod záštitou Katedry dějin a didaktiky
dějepisu a studentských spolků Drosophila a Agora.

Foto: Pavlína Procházková, UKáčko.cz

Do určitého bodu je Ztraceni v Mnichově klasicky Zelenkovskou, povedenou komedií, kterou bychom shlédli, zasmáli se a už na ni nejspíše nikdy nepomysleli. Jenže ve třetině filmu přijde zvrat. Ocitáme se ve středu rozpadajícího se natáčení filmu o muži a jeho papouškovi – filmu uvnitř filmu. Dochází peníze, čas i nervy. Produkci potkává jedna katastrofa za druhou: od hlavního herce alergického na peří přes rozzuřené motorkáře, až po smrt jednoho z herců.

„Ta alergie je strašně signifikantní. My máme vlastně alergii na vlastní historii, proto si ji pořád vykládáme tak, jak chceme, ne tak, jak skutečně byla. A tento film je skvělé antihistaminikum,“ komentoval jeden z účastníků diskuze způsob, jakým snímek atakuje téma Mnichovské zrady.

Očima fiktivního tvůrčího týmu v příběhu nahlížíme pod pokličku manufaktury lidských osudů, ve které je nutné mít specialistu i na vytváření umělých ptačích výkalů. Výsledný film je pak ukázkou práce lidí, kteří museli překonávat ta největší úskalí spojená s filmovou branží (i životem v České republice) a přesně v těchto zakalených vodách našli svůj domov.

„Hezky to shrnul nějaký komentář na internetu. Říkal, že je to film o nás s námi,“ popsal Zelenka a mimo jiné tím přiznal, že si občasně pročítá hodnocení svých děl na ČSFD.

Historie a česká povaha

Na scéně se objevuje kniha Jana Tesaře. Jeho Mnichovský komplex přiměje režiséry k pokusu o prohloubení filmu, které bohužel nestihnou uskutečnit kvůli rozpadajícímu se natáčení. Na své schůzi během několika minut shrnou Tesařovu teorii o tom, jak Mnichovská zrada vlastně nebyla zradou, ale pečlivě promyšleným plánem prezidenta Beneše.

„Byl jeden kritik, který se dopustil toho faux pas, že Tesaře považoval za mou fikci,“ prozradil Zelenka s úsměvem.

Ve filmu se poté dostáváme k melancholickému rozboru české povahy: k idolizaci pozice oběti a k poraženeckému otupění, které tím v sobě jako v národu vytváříme. Vše je podáno s takovým citem, že ani ten největší vlastenec nenajde čas se urážet. Naopak – film o filmu pojednávajícím o mýtech a jejich demytizacích se stává podnětem k podrobnější inspekci nejen učebnic historie.

ZELENKA A AMERICKÉ FILMY: „Mně v podstatě na amerických filmech ani nevadí, že jsou stupidní. To co je na nich nebezpečné je, že předstírají, že svět je jednoduchý. A předstírají to už tak dlouho a tolik, tak mocně, že si to divák potom skutečně myslí. Zábavní průmysl v Americe má velký podíl na degeneraci v médiích za posledních třicet let. Čím jednodušší věc, tím lépe se prodává. A ten obraz světa, který vytvářejí, je nepravdivý. Protože svět je neskutečně komplikovaný. A já se snažím část té komplikovanosti dostat do svých filmů. Vím, že ten film pak není úplně odpočinek. Ale přijde mi to férovější, protože vám nelžu o tom, že svět je jednoduchý.“




Hodnocení


Související články

  • zatím žádné

Sdílej článek


Napište komentář

Pište prosím slušně a k tématu článku! Odesláním komentáře souhlasíte s těmito pravidly diskuse, nevhodné příspěvky budou odstraněny. Pokud se Váš komentář neobjeví hned, neodesílejte jej znovu, z důvodu cachování se může Váš komentář objevit až s menší prodlevou po odeslání.